Svědky výlovu třetího
největšího rybníku v Čechách, Horusického, se už po několikáté stali
kluci a dáma z Klíčku. Těžká práce rybářů, souhra mužů beze slov,
mechanizace, technika i tradiční prodej ryb na místě, to všechno rádi
pozorujeme a komentujeme. Vydržíme to asi hodinu a pak je čas na
občerstvení. Někdo si dá klobásu ze stánku, někomu stačí dovezená
svačina a koupený nápoj. Paní z občerstvení nás zná a říká, že nás zase
ráda vidí. Známosti navazujeme také s některými rybáři ve vysokých
holinách, kteří jsou pro nás v tuto chvíli právem největší hrdinové.
Ještě na chvíli se vracíme k nakládání ryb do Tater a Liazek, máváme
řidičům, kteří nám to s úsměvem vrací. Po dvouhodinovém zážitku míříme k našemu Renaultu, dohodnem se, kdo pojede na předních sedačkách a odjíždíme směr Tábor.
Horusičák se loví jedenkrát za dva roky, tak napřesrok Petrův zdar.
Zapsal: Kamil Sixta - PSS