Aktivizační činnosti v Jindřichově Hradci

   Málokoho z patnáctičlenné výpravy klientů z Klíčku by dopředu napadlo, kolik zajímavých věcí na své středeční, jednodenní pouti  uvidí. Už v Záhosticích u Chýnova jsme  z auta obdivovali stádečko pasoucích se velbloudů,  zámek v Kamenici nad Lipou byl však opravdovým překvapením.
   Když nás na prostorném nádvoří, nově  opravené památky, přivítal sympatický pan kastelán s kytarou, začali jsme něco neobvyklého tušit. V první komnatě, v  gotickém sálu, nás náš průvodce nejen seznámil se zámeckou historií, erbem, strašidly a pověstmi, ale svůj zajímavý výklad prokládal neméně  zajímavými písničkami. Tam, i v dalších místnostech byly vystavena díla uměleckých kovářů, z nichž některá, mechanická, jsme si mohli vyzkoušet. V expozici dřevěných hraček na nás, kromě draka, kozy, Spejbla a Hurvínka, Boba a Bobka, čekaly i kostky, ze kterých jsme stavěli hradní věže, protože i tento zámek býval kdysi hradem.
   Následovaly prostory věnované modelům aut,"angličákům". Bylo jich tam na stovky. Samé perfektní  historické kusy. Ty odvážnější a pohyblivější šli omrknout i podzemní prostory, kde nejzajímavějším místem byla menhirová komnata. Po té, co nám kastelán prozradil, že uprostřed menhirového kruhu dochází k nabití člověka energií, vyzkoušeli si  to všichni přítomní fotbalisté. Z podzemí do nejvyššího patra nás nalákala výstava nábytku, postihující jeho vývoj od počátku 20. století až po současnost.
    Samozřejmě nesměla chybět ani prohlídka historické lípy, podle které se Kamenice jmenuje. Byla vysazena snad v 16.století, ale v 19. přišla o horní část kmenu - svou korunu. Větve jí ale zespodu  dorůstají a tak v nich legendární strom stále žije.
    Naše pouť pak pokračovala do Jindřichova Hradce, kde u zpívající fontány, v  Obchodně medicínském centru U svatého Floriána, jsme měli sraz s kamarádem Borisem, který se z Tábora do Hradce odstěhoval. Ve 12 hodin nám všemi barvami rozkvetlá  fontána zazpívala Smetanovu  Vltavu a byl čas vše zhodnotit a s Borisem pohovořit v nedaleké hospůdce u pivka a kávičky.
     Domů, na Klíček, výprava dorazila v 15 hodin, právě včas na to, aby se o výletu u fotografií povyprávělo ostatním.